Úvod této rubriky začneme opačně, než předpokládáte a to konstatováním, že máme rádi krásná města.

Máme rádi historická jádra měst, ale také moderní a současnou městskou architekturu. Nepohoršujeme se nad dobrou kombinací historie a moderny. Nejsme staromilci. Máme rádi kvalitní a vkusný vývoj.

Těší nás dobré kavárny, restaurace, muzea a divadla. Zbožňujeme Prahu.

Proč začínáme rubriku o venkově, konstatováním, že máme rádi město? Protože nejsme typičtí vesničani.

Máme rádi město, ale z celého srdce milujeme venkov.    

Vzhůru na čeký venkov...

Začínající "babí léto" v okolí našeho statku.

Vzduch v tomto ročním období má svoji specifickou vůni, kterou člověk může vnímat jen v čistých lokalitách, které si český venkov stále ještě uchoval. V městském smogu tu nádhernou vůni začínajícího podzimu neucítíte.

Pokud nám chcete k tomuto příspěvku něco napsat tak pište na: klimes@novakuvstatek.cz

Jestli máme něco opravdu rádi, tak jsou to šípky. Máme rádi nejenom šípky jako takové, ale také období jejich zralosti, ten čas, kdy slunce poskytuje to nejlepší světlo v roce.

Ideální chvílí na sběr šípků je ráno, jelikož si při trhání plodů užijete i tu krásu kolem.

Na ranní čaj to bohatě stačí.

Jiřinka se dnes pustila do podzimní údržby svojí bylinkové zahrádky.

A právě si všimla, že ji fotím...

Máta, šípky, černý bez. Vše přirozeně zdravé, lokální a BIO :-)

Letošní rok, je rokem první sklizně vlastních hroznů.

Na roubených stěnách naší stodoly dozrály k dokonalé sladkosti a to v nadmořské výšce 515 mn.m.

Je těžké odolávat sladkosti hroznů :-)

A nejednalo se pouze o jeden hrozen...

Podzimní slunce je výborné nejenom pro přírodu, ale i pro radost ze života.

Přeji Vám jen to dobré, nejen v krásných podzimních dnech.

Srdečně

Jiří 

Pokud nám chcete k tomuto příspěvku něco napsat tak pište na: klimes@reality1788.cz

Je časné sobotní jitro na konci září.

Centrální vytápění máme ještě vypnuté a tak rozdělávám oheň v našem kachlovém sporáku, který již za chvíli začne vydávat příjemné sálavé teplo. Poté vezmu fotoaparát a vyrážím přes ztichlou náves na okolní louky...

Dívám se, fotím...

Mlha pod Jivinou jen krůček po krůčku ustupuje ranímu slunci.

Šípkové keře jsou obaleny čerstvě utkanými stříbřitými pavučinami.

Můj kamarád Jin přichází...

Hřebec, který si je neotřesitelně jistý, že toto území je pouze a bezvýhradně jeho državou :-)

Nejdříve mě vyzve, abych již konečně vyndal z kapsy tvrdý chléb. Jenže já ho zapomněl!

Tváří se, jakoby říkal: "Zapomněl si mi přinést můj oblíbený chléb, takže dnes žádné kamarádství nebude"

Ranní mlha i hřebec pomalu odcházejí. Zůstávám na místě ještě asi půl hodiny, abych si vychutnal přítomné okamžiky, tu krásu kolem, tady a teď.

Vracím se na statek, kam také začínají pronikat paprsky ranního slunce. V korunách starých jasanů je bílý mlžný opar, ale na posekané trávě se již sluní sousedovic kočka.

Nebojí se mě. Hřejivé sluneční paprsky jsou pro ni větším lákadlem než strach z mé blízkosti.

Jen jsem se otočil a zahradu opět začala pohlcovat mlhavá peřina, jakoby se nachtěla vzdát svého dobytého území.

Využívám tedy situace, kdy se přetahuje se sluncem o to, kdo převezme vládu nad dnešním dnem. Fotím...

Květy růží vydrží i poměrně velké ranní mrazíky, takže dnešní lehoučce mrazivé ráno přežily bez úhony. 

Slunce vítězí.

Tam kde ještě před několika minutami bylo nevlídno, začíná slunný sobotní den.

Hlavní roli v této a následujících třech fotografiích sehrálo naše psí víno.

Krásné z dálky i v detailu.

Obloha se proměnila v modrý azur.

Den pomalu ještě ani nezačal, ale již ten kratičký jiterní čas byl povznášející. Nejdůležitější na tom celém je uvědomění si, že to není nic zvláštního, nebo svátečního. Je to běžné podzimní ráno na venkově, v němž je ukryta síla a krása obyčejného bytí.

Slunce již sice svítí, jak za letního rána, ale jeho paprsky už nemají tu hřejivost předchozích měsíců.

Je čas na vyhřátou světnice a dobrou ranní kávu...

Hezké dny na venkově Vám přeje

Jiří

Pokud nám chcete k tomuto příspěvku něco napsat tak pište na: klimes@reality1788.cz

V minulém příspěvku jsem psal, že jsem zapomněl Jinovi přinést jeho oblíbený pamlsek - tvrdý chléb, zvaný "chlebíček". Tentokrát jsem nezapomněl a Jin se mi odměnil chvilkou pózování.

Nejdříve při cestě na podvečerní procházku.

Podruhé, za soumraku a návratu domů.

S pokorou a díky

Jiří

Pokud nám chcete k tomuto příspěvku něco napsat tak pište na: klimes@reality1788.cz